Novinky

Ve svém příspěvku bych chtěla sdílet dlouholeté praktické zkušenosti a poznatky, získané čtyřicetiletou praxí i během studijních pobytům v zahraničí.

Původním povoláním jsem dětská sestra, ale téměř celý profesní život se věnuji komunikaci a psychosociální podpoře dětských pacientů a jejich rodin. Počátkem roku 1994 jsem v Dětském kardiocentru 2. LF UK a FN Motol vytvořila koncept tzv. kontaktní sestry, který reagoval na významné změny v systému péče o nemocné děti. Rodiče přestali být vnímáni jako návštěva a bylo jim umožněno s dětmi v nemocnici celodenně pobývat. Již tehdy bylo zřejmé, že stěžejním úkolem kontaktní (psychosociální) sestry je být prostředníkem, stojícím ve středu pomyslného trojúhelníku dítě – rodiče – zdravotnický tým. Všechny zúčastněné propojovat, dbát na plynulou a efektivní komunikaci, předávat informace a podporovat rodiče v jejich nové roli. V pozdějších letech jsem se věnovala především krizové komunikaci a provázení náročnými situacemi. Díky těmto zkušenostem jsem přesvědčená, že umění domluvit se je stěžejní dovedností, která ovlivňuje mezilidské vztahy, kvalitu péče, bezpečí nemocničního prostředí i schopnost dobře spolupracovat. Dokáže účinně předcházet konfliktům i chybám a určitě přispívá k pocitu dobře odvedené práce.

Mgr. Alice Řezníčková pracuje ve zdravotnictví od roku 1984. Po studiu na Střední zdravotnické škole (obor dětská sestra), a následné pomaturitní specializaci (ošetřovatelská péče o děti) vystudovala obor Sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii. Dále absolvovala řadu výcviků a certifikovaných kurzů v krizové intervenci, komunikaci a specializované paliativní péči, včetně stáží v britských nemocnicích, zaměřených na téma spolupráce s rodinou a práce herního specialisty.

Celý profesní život pracuje ve FN Motol. Téměř 40 let působila v Dětském kardiocentru 2. LF UK a FN Motol, kde od roku 1994 budovala koncept tzv. kontaktní sestry (sestra pro psychosociální péči o rodinu) a herního specialisty. Provázela rodiny dětí s vrozeným i získaným onemocněním srdce z celé ČR v době hospitalizace i v průběhu ambulantního sledování, často od prenatální diagnózy do dospělosti. Na svém pracovišti zaváděla pricipy paliativní péče s důrazem na perinatální ztrátu, pozůstalostní péči a krizové stavy. Dlouhodobě se podílela na propagaci a výuce herních specialistů, působila v projektu DAR – děti a rodiče v nemocnici, který v devadesátých letech pomohl prosadit a legalizovat přítomnost rodičů v nemocnici. Aktivně propaguje nezastupitelnou roli rodiny v léčbě nemocných dětí a usiluje o zavádění principů Family Center Care do pediatrické praxe.
V roce 2017 se podílela na vzniku Týmu dětské podpůrné a paliativní péče (dnes Dětský podpůrný tým), ve kterém působí jako odborný konzultant a intervizor. V roce 2019 založila Tým psychosociální intervenční služby (dnes Krizový intervenční tým), který odborně vede a zároveň pracuje na pozici koordinátorky psychosociální péče FN Motol.
Je vdaná, má dvě dcery a čtyři vnoučata.